● VÝLET DO MIKULOVA  

2.-4.červen 1994

Jedna z povedených akcí. Jednalo se o několikadenní návštěvu Mikulova v rámci školního výletu. Po minulých zkušenostech s prváky byly sice výlety zakázány, ale poté co se Kročková spolu s dalšími studenty dala do zařizování, nebylo již možno akci zrušit. Ředitel Konečný se sice o to pokusil, ale neuspěl, a tak se jelo vlakem do Mikulova. Nejel samozřejmě Ondryhal, kterého se asi doma báli pustit, aby se jim chudáček neztratil v neznámém městě.

Vyjelo se časně zrána. Po několika přestupech a návštěvách čekanek a hospůdek se dorazilo na místo. V tom okamžiku Mikulov ožil. Mnozí obyvatelé se začali narychlo balit a opouštěli město. Lidé prchali a ztráceli při tom různé věci. V místních ztrátách a nálezech se pak našel i invalidní vozík.  Třída se mezitím ubytovala v místním hostinci.

Dozor Hůlová & Adamus byl vstřícný. Nejen ke studentům, ale i jeden k druhému.

„Pít se nebude!“ řekl Adamus, což spíš vyvolalo smích, neboť ho studenti za ten rok již prokoukli.

První den byl vyplněn cestou a ubytováním. Večer se šlo spát. Šponer pořád s čímsi šustil v posteli.

„Honzo! Buď v klidu nebo ti tu ruku uříznu!“ řekl Bilčík.

„To je vůl!“ odpověděl Šponer. Pak už nešustil – buď přestal a nebo si tam šustil potichu!

První kulturní akce proběhla na místním zámku, kde byl vystaven největší vinný sud ve Střední Evropě. Samozřejmě prázdný. Pár studentů zaplakalo …

Pak probíhaly již jen nekulturní akce. Většinou vinné. Dokonce i Kročková koupila jednu láhev. Choutky spolužáku se snažila zchladit říkajíc, že to koupila na doma rodičům.  

Kuriózní bylo vystoupení Pospíšila, který po pojmutí kýchacího prášku začal na pokoji hekat asi tak, jako stará hospodská při počítaní spropitného.

Během několikadenního výletu se často navštěvoval kopec nacházející se přímo za hostincem. Byl z něho krásný výhled na zámek, hostinec, celý Mikulov.  Na nedaleké zřícenině pojednou zazněl ohromný výbuch a začal odtamtud stoupat hustý dým. Večer jsme se dozvěděli, že tuto podívanou zařídil pro třídu učitel Adamus, čímž si naklonil několik studentů. Na samotném kopci se staly i zajímavé situace, které můžete vzhlédnout na fotografiích.

(učitelka Hůlova a Roman Mohyla opíjen Karin Kalmusovou- klikni na obrázek a vzhlédni zvětšenou verzi)

Také jsme navštívili zdejší židovský hřbitov, dnes již dosti zarostlý a neudržovaný, což jevilo dojem, že židé tu již neumírají.

I tento výlet byl poznamenán menší romantikou a to díky Černákové, kterou tu sbalil nějaký voják. Toho pozvala i na diskotéku, která se konala v hostinci a byla pouze pro členy třídy a zvané lidi. Na ní započaly Urbancová s Lapišovou nevídané taneční představení, což zprvu poukazovalo na lesbickou lásku. Naštěstí to byl jen dočasný platonický výpadek oněch individuí. Bohužel.

Vedle těchto akcí zde nechyběly ani návštěvy zdejších hospůdek, sklípků, barů a podobných vzdělávacích institucí. Žák, Mohyla, Šebesta, Slíva, Šponer, Štěpán se vydali do zdejších potravin pro pivo v láhvi a v plechovce. Poté, co se zbavili oněch láhví a plechovek v “křípopě“ za hostincem, se rozhodli, že navštíví zdejší hospůdku.

„Bacha na Adamuse!“ šeptl kdosi. Mohyla si zapálil “cígo“. Na náměstí zatím okoukli dvě hospody a snažili se přijít na to, ve které je třídní.

„Je v támhleté - třetí cenové,“ řekl Slíva. „Viděl jsem ho tam, jak jsme šli do potravin.“

„Tak to jdeme do druhé,“ zhodnotili to ostatní. Došli tedy k hospodě druhé skupiny, ale v dveřích ztuhli. Adamus je prokoukl, přemístil se a čekal je tam. Mohyla típnul “cígo“ o Žáka.  Adamus se přísně podíval, ale snad to bylo tím, že již byl pod vlivem, vstal, ukázal na ně prstem, poté na výčepního a zvolal: „Pět, šest piv!“ a pozval je ke stolu. Začalo se pít. Patron Adamus nezůstal pozadu. Nikdo nezůstal pozadu! V hostinci zatím ostatní hráli různé hry, prostě se bavili. Uběhlo pár hodin během kterých se vrátilo i pár jedinců z hospody. Večer se kdosi vydal na WC. Ten byl ovšem uzamčen zevnitř. Kdo tam je? Nikdo se neozýval! Najednou na pokoj přiběhl řvoucí Řeha. „Šema obsadil hajzl!“A taky že jo. Šebesta a víno Kročkové nebylo k nalezení. 

 (pokoj byl v obležení těchto jedinců - zleva Tkáč, Bilčík, Šebesta, na zemi stojící Pospíšil, Šponer, Žák a Štěpán)

Těžko říct, z jakého důvodu šel Šebesta původně na toaletu, jedno bylo ale jisté, spát tam určitě nešel. Žák se zhostil funkce ošetřovatelky a šel ho osprchovat  a utřít mu prdel nebo hubu. V případě Šebesty se to špatně rozlišuje. Poté byl nenápadně před zraky třídního učitele odvlečen do postele, ale tomu jen tak něco neunikne.

„To jste mě zklamali!“ řval Adamus, když spatřil, jak dopadl jeho svěřenec.

„To víš! Každý nemá výdrž jako ty,“ pomyslel si kdosi.

Šebestovi to bylo ale v danou chvíli jedno, protože ten už dávno ležel jak rohožka, kterou ještě navíc někdo poblil. Kdo to byl, bylo asi jasné, asi chtěl spát na měkkém, protože postel na tom byla podobně. “Poblitý“ byl i za ušima  - a to kdo ví jestli jen za svýma. Ráno mu nebylo nejlíp, již od prvního pohledu bylo jasné, že bez cizí pomoci neumí ani ležet.

Následoval naštěstí poslední den a jelo se domů. Šebesta, hrdina výletu, vypadal jako typicky začínající abstinent. Z jeho pohledu bylo jasné, že s alkoholem skočil, ale ten kdo ho znal věděl, že jenom pro dnešek... Po cestě zpět si několik studentů zpříjemnilo cestu  vyhazováním sáčků s vodou z jedoucího vlaku. Tím se u mnohých potvrdila zprvu jen tipnutá inteligence a smysl výletu.