· INVEX

 20. Listopad 1994 (čtvrtek)

O tom, že INVEX je určen především pro fandy počítačů, psát nemusím. Pod vedením zdejšího učitele výpočetní techniky Krále se třídy gymnázia vydaly do Brna. "Musíme vyjet brzo ráno. Jak vyjedeme o hodinu později, přijedeme tam o dvě hodiny později. Kvůli zácpám. Víte?" opakoval neustále své matematické analýzy.

Na INVEXU samozřejmě nemohl chybět Pavel Jánský, který nemyslel už měsíc na nic jiného. Dokonce i sex šel u něj stranou...

Po předběžném výběru 80 korun Lenkou Královou, třídním pokladníkem nebo-li pokladnicí, se mohly rezervovat autobusy. Bohužel to byly opět pouze "karosy". 

Sraz byl před školou, odkud byl odjezd. Výletu se zúčastnil velký počet studentů zdejší třídy i vedlejších tříd. Po příjezdu do Brna již bylo pár studentů dosti unavených.  Někteří i z cesty. Dozor v čele s učitelem IVT Králem a učitelkou "výtvarky" Zemanové dal studentům rozchod. Poté se koupily vstupenky.  Lístek si koupil kupodivu i Martin Koudelka. Samozřejmě až poté, co zjistil, že přes plot to skutečně nepůjde. V té době asi za 25 korun. Studenti se vydali do pavilónů zaměřených na výpočetní techniku. Jiní jako Honza Šponer, Pepa Žák, Roman Mohyla, Radim Šebesta, ... také. Ovšem jejich pavilóny již byly o něčem zcela jiném.

Po několikahodinové prohlídce již zmíněných pavilónů je každému asi jasné, jak studenti vypadali - uchození, unavení, opilí. Patrně všichni byli rádi, že konečně nastal čas návratu. Jen Jánský namítnul, že by to tu ještě pár dní vydržel. Jeho sexuální pud lásky k počítačům byl ignorován a tak se konala cesta domů.

Hlavním hrdinou zpáteční cesty byl samozřejmě Šema (Radim Šebesta). Autobus musel několikrát zastavovat na neplánované zastávce, kterou nevyspitatelně plánoval pouze Šebestův žaludek. Tehdy ještě na pivo dosti nepřizpůsobilý. 

"Co se mu stalo? ptala se učitelka Zemanová.    

"To bude asi tím jídlem," odpověděl ji Bilčík.

"Jen aby," reagovala Zemanová, jako by snad jela na INVEX se studenty poprvé. A "najebaného" studenta viděla taktéž poprvé.(stalo se)

Po několika plánovaných i neplánovaných zastávkách které dozajista dosáhly počtu aspoň půl tuctu, se konečně objevil Frýdek-Místek. Jestli byli radši učitelé nebo Šebestův žaludek se mi nepodařilo zjistit...