· ANČA LUKEŠOVÁ

V každé třídě se vyskytuje nějaká bytost, která je svým zjevem okrasou třídy. U dívky to je pěkná tvář, symetrická postava, pěkné vlasy, velká prsa, pevné boky. Prostě ideální dívka. Ale dost bylo popisu ideální dívky! Měl bych něco napsat i o Anči Lukešové, o které by tato kapitolka měla být. V tomto případě bych se o prsou zmiňovat neměl. Mohlo by to totiž vyznít, že si z jejich neprsou dělám srandu a to bych opravdu nerad. Nutno ovšem říct, že při dívčích hodinách bazénu, na které byli ojediněle pozváni i chlapci (když měli zraněného učitele), byla patrně jedinou dívkou, na kterou byl ve zdejší třídě příjemný pohled. Zvláště pak když se zrovna potápěla.

Přestože to byla dívka tmavších vlasů, někdy se jevila, že je to spíš rozená blondýna. Pepa Žák ji v prváku nakecal, že už má hotovou VŠB a Andrea tomu uvěřila. Proč by taky ne, když to Pepík říkal (stalo se. Vím od Pepy). Přitom v případě Pepy Žáka bych tomuto nevěřil ani deset letech po střední škole! Asi to Pepa řekl moc důvěryhodné.

No víc se tady rozepisovat snad ani nemá cenu, básník by o ní napsal snad toto:

Pěkné tváře,

pěkná prdel,

jenom prsa bloudí krajem.