·
LYŽAŘSKÝ VÝCVIK
13.
únor 1995
Lyžařský
výcvik se stal první několikadenní akcí, které se účastnily všechny třídy
ročníku.
Je to už pár let, co se tato akce konala, ale bylo to patrně v období zimy a na Velkém Polomu. Z řad pedagogů byli povoláni: Pitucha, Šrubařová, Hůlová, ...(???)
Celé
akce se účastnilo velké množství zkušených lyžařů i zkušených
“sebevrahů“, což se potvrdilo hned při prvním sjezdu, během kterého došlo
k rozdělení na lyžaře a nemehla.
Výcviku
se rozhodl zúčastnit i Kamil Štěpán s tím, že už dlouho neměl nic v sádře.
Ale
od začátku:
Přihlášky
na výcvik se dávaly asi měsíc předem. Mnozí ještě narychlo přecházeli
k pojišťovně 213, která svým klientům akci hradila.
Sraz
byl před školou a první komplikace nastaly hned u ní. Jeden ze dvou autobusů
typu “karosa“ nedorazil, a tak nás vezl jeden nadvakrát. Druhá komplikace
nastala, když jsme se dozvěděli, že nás veze jenom pod kopec a zbytek se půjde po
svých. Třetí pak zařídila učitelka Šrubařová svými
slovy:„Koho načapám jak pije, jede domů se sníženým stupněm z chování!“
Což mimo jiné definitivně vyřadilo z výcviku Adamuse.
Po
poledni jsme byli ubytováni. Poté se konala jakási schůze v prostorách jídelny,
kde nám Šrubařová sdělila program na zbytek dne. „Za dvacet minut
venku! Proběhne přerozdělení do skupin!“ Stalo se. Po prvním přerozdělení museli
učitelé trochu slevit ze svých nároků, protože byli skoro všichni v šesté
skupině a v jedničce jen Honza Šponer. Některé kreace, zdejších
sportovců byly obdivuhodné. Jak by snad řekla učitelka dějepisu Lautnerová:„Lyže
jsou vrženy!“
Vše začalo ranní rozcvičkou, kterou vedla nekompromisní Šrubařová.
„Zlatý koncentrák,“ podotkl pamětník Děda (Vladimír Pospíšil).
„Zlatá matika,“ podotkl Vláďa Řeha.
„Kurva,“ podotkl Honza Šponer. Další
citáty s podotýkáním radši vynechám! Každý by ji nejradši kopl do
prdele i s celou rozcvičkou.
Poté se konala snídaně a samotný výcvik. Někteří se učili jezdit na vleku, jiní
lyžovat, stát na lyžích, držet hůlku. Prostě zajímavá podívaná. Někteří zatím
lyžovali. Zajímavou podívanou prováděl Koudelka,
který snad po každém sjezdu volal domů, že je v pořádku. Naproti
tomu Roman Mohyla jezdil na doporučení horské služby jen z půlky
kopce, aby prý nespustil lavinu. Večer všichni promrzlí vlezli do chaty a většinou
se dívali na televizi. Zrovna se konala zimní olympiáda.
Byla
večeře. Před ní dala Šrubařová každému šumivou tabletu a ještě
jednu menší. Údajně se jednalo o vitamíny, ale kdo ví o co jí šlo (zvláště
pak u děvčat). Mnozí studenti poděkovali a onu menší tabletu si dávali ze
zvyku pod jazyk.
S 50% vydařenou a s 90% nevydařenou by se dala označit akce “karneval“, která byla původně povinná. Mnozí nebyli na tuto akci připraveni a jejich kostýmy byly opravdu unikátní. Zvláště pak kostým Dana Tkáče, který nazval “Finta z lesa“ byl zajímavý. Jednoduše popsán asi takto: přes tělo prostěradlo, ve vlasech větve smrku ztepilého, za ušima jehličí, na nohách tenisky (prosím už žádná rekonstrukce!!!). Zato kostým Lapišové vypadal příšerně! Škoda, že žádný neměla.
„Kdo
chce jít za mumii, ať si sežene vlastní toaletní papír,“ šeptl kdosi,
koho nechci jmenovat, protože už jsem o něm napsal dost! Honza Šponer šel
v převleku za ženskou. Do samotného převleku se tak vžil, že ještě
dnes někdy zajde na dámské WC. Tak mě napadlo - za co by se asi převlékl učitel
Jelen, kdyby jel taky.
Jeden z posledních dnů byl ve znamení závodů. „Fair play! Jo?“ zvolala učitelka Šrubařová a začala voskovat své nové boby. Jednalo se o závody ve slalomu a orientačním běhu. Mnozí stáli na běžkách prvně v životě. Ti už na startu stáli v rozpacích.
„Jak se na tom jede?“ zeptala se Magda Dordová.
„Jako v posteli, akorát drž nohy u sebe,“ šeptl kdosi, koho taky radši nebudu jmenovat.
„A jak se jede v posteli?“ pokračovala
vystrašeně Magda.
Odpovědi se nedočkala, neboť dotyčný již byl “vpušteň“ do závodu. Vše
bylo zaznamenáváno na kazetu VHS. Slovenský komentátor a kameraman Pitucha
neponechal nic náhodě a točil i soustředění několika borců. Zvláště
pak pokud šlo o borce ženského pohlaví. Jeho komentáře byly opravdu hecující.
Z těch nej- bych jmenoval:
Na
Michala Slívu – „A tu máme borca priamo z Beverly-Hills.“
Reakce na nápis na bundě, kterou měl onen primát na sobě.
Na
Vladimíra Řehu – „Píchaj! Píchaj!“ Reakce na podivnou souhru
jeho běžkařských tyčí.
Bohužel
tato kazeta již není k dispozici, neboť byla skartována.
Večer
potom mnozí u videa probírali své chyby. Zvlášť pozorně se díval Vláďa
Pospíšil,
který upadl pokaždé když byl v záběru (asi dvě minuty filmu). Když
se to tak vezme, tak na celém filmu jsme ho neviděli ani jednou lyžovat!
Zajímavé
byly i zkratky, na které se dalo během závodu narazit. Ty některé začali kuriózně
hned za startovní čarou, čímž si někteří zkrátili trať tak o 70%.
Jednalo se především o děvčata z 2. C (čímž nechci nic naznačovat).
Třída 2.B se nenechala samozřejmě zahanbit. To víte 70% je 70%!
Večer
se konalo slavnostní vyhlášení výsledků, večeře a večerka. Během večeře
ještě byla k zahlédnutí Magda Dordová, jak se kohosi na něco ptá.
Na
celé akci byl samozřejmě i volný čas, který si žáci Kamil Štěpán,
Pepa Žák,
Honza Šponer, Beran (Dan Tkáč) zpestřovali hraním karet. Zde taky pokračovala
jejich hantýrka:
Půjči
mi korunu = dupej kachli
Vyhrál
jsem = jste v ...
Nutno
říct, že Kamil Štěpán si tím udělal pěknou živnost.
Občas
si zahrál Štěpán šachy s Bilčíkem, občas Vladímír
Řeha
dámu s Pospíšilem, takže se tu hrály i intelektuální hry.
Konaly
se i diskotéky, což zapříčinilo nepříčetné zamilováni Jarmily Kročkové
do Michala Slívy. Tento platonický výpadek naštěstí nezanechal na Slívovy
žádné následky!
Celý
“lyžák“ skončil bez
jakékoli újmy na zdraví a bez škod. Pokud vynecháme jak Bilčík s pomocí
Šponera a Řehy nedopatřením rozlomily dveře pokoje, které naštěstí
Pepa Žák slepil izolepou.
Následovala
cesta zpět.
“Karosa“ opět nezklamala.