· ATLETICKÉ STŘEDOŠKOLKY V TŘINCI

Úvod

Středoškolských her se zúčastnila i škola skleník. Závody se konaly v Třinci v areálu fotbalového hřiště, kde bylo velmi slušné sportoviště. Vyjelo se ráno autobusem. S jakými cíli se vyráží se nevědělo, co se ví ale určitě, že splněny najisto nebyly. Ale nepředbíhejme…

Soutěžilo se v několika disciplínách, jak už se to od atletických závodů dalo čekat… Nechyběly různé disciplíny v běhu, skoku do výšku, hod koulí, štafeta a další.

Pár příkladu

Běhu na 1500 metrů se chtěl zúčastnit i Taz. Kdysi byl dobrý, dokonce na ZŠ slavil i nějaký úspěch, ale to hulil jen 10 cigár denně. Dneska byl hotový, plival krev a nadával už v polovině. Do konečné nominace se tedy nedostal, ale vzal to sportovně, stejně se chtěl jen ulít ze školy… Do závodu nastoupil Koudy, ale jednalo se spíš o slepý výstřel, protože by se i želva kutálela rychleji. Navíc jeho běh ala sloní mládě, čí postřelený nosorožec, rozesmál celou tribunu (stalo se). Rukama mával jak by držel lampión, který ještě svítil, a nohama jak by se chtěl za tu podívanou a styl, sám nakopat do prdele… Běžela i Renáta Řehová. Prdelkou sice hýbala lépe než Koudelka, ale nohama nic moc, takže také nedosáhla úspěchu hodného vzpomínek. Do pamětní knihy školy se tedy nezapsala, navíc žádná taková kniha ani neexistuje… Ani není důvod aby existovala…

Pepa Žák reprezentoval ve skoku do výšky. V hodu koulí závodil Děda (Vláďa Pospíšil), který spíš připomínal někoho, kdo chtěl udělat 3 žabky na rybníku, neboť to házel jak klacek pod rozjetý vlak při aportu… Pepa skočil 155cm, což sice stačilo, ale jen jemu, protože tím žádné body nepřinesl… 400 metrů běžel Marcel, který sice doběhl třetí, ale jen v jednom rozběhu. Dál už nenastoupil, protože si v zatáčce vymknul kotník nebo se mu jen nechtělo. Zastoupení zde mělo i něžné pohlaví. Ano, byli zde i gayové. Alespoň jsem měl ten pocit minimálně ve dvou případech, kdy se na mě v zatáčce kdosi podezřele lepil...

Štafeta chlapců

Do štafety nastoupil místo Marcela, který byl vyřazen pro filmované zranění, Pospíšil, který byl asi nominovaný kvůli svého jména, protože jinak si to těžko vysvětlovat. Vyběhl poměrně rychle, na což všichni zírali a někteří i začali aplaudovat. „Neukvapujte se a počkejte tak za 30metrů“ reagoval Marcel. A měl pravdu. Po necelých 30 metrech se běh změnil na klus, po dalších 10 na poklus, po 30 na pokus o klus a dál v parodii posledního muže, čemuž už aplaudovali všichni… (stalo se) Do cíle doběhl poslední, ale v duchu slavil vítězství… „V těch tretrách se nedá běžet!“ zhodnotil svoji fyzičku, než upadnul asi v koma, protože chvíli nereagoval ani na zhodnocení:“Že zadupal štafetu.“ Mnohé tím přesvědčil, že ten aport koulí mu šel přece jen lépe… (Ale nejlepší je stejně v potápění). Gymnázium Frýdek nakonec neskončil ve štafetě poslední, neboť se našli i další antiběžci, kteří nedoběhli vůbec… Na medaili ani červený puntík u Konečného to ale nestačilo…

Další kuriozity

O zajímavé scénky nebyla nouze: Nějaká dívčina z Třince, se při běhu natáhla hned po několik krocích… Chvíli ležela jak špinavý tepich, pak vstala, oprášila co zbylo a s brekem a s natrhlým trikem kvapem odešla… Kdosi ve skoku do výšky zas netrefil při dopadu žíněnku. Chvíli ležel než organizátorům došlo, že si jen tak neleží a nepředstírá to. Další skokanka do výšky zas jen třikrát proběhla pod tyčkou. Vypadalo to celkem legračně, možná i trapně. Nevím jestli ji nevyšly kroky nebo si myslela, že si toho nikdo nevšimne.... Škoda, že zde nebyla zařazena disciplína „skok o tyči“, to by se toho semlelo určitě mnohem víc… Chyběl i hod oštěpem, na který by byl určitě nominovaný Šema, protože to má blízko k hodu tyčkou, kterou zvládá bravurně.

Ukončení a radši rychle pryč

Nu co napsat závěrem… Výsledky se nedostavily, ale mohlo to být způsobeno i tím, že pro mnohé studenty gymnázia mohlo být sportoviště šokem. Zvláště pak běžet po tartanu, na což nebyli studenti zvyklí, protože běžecká dráha skleníku byla chodník kolem školy, o který se navíc magistrát města moc nestaral a běhalo se po něm až hanba (poměrně dost)… Především teda v tělocviku děvčat, které měly Šrubařovou…

Zpět se jelo opět autobusem, i když někteří si za své výkony nezasloužili jet ani vlakem na vlastní náklady. Jiní tak maximálně pešky v tretrách…