· VÝLET DO VÍDNĚ

Hodiny cizích jazyků byly rozděleny na němčináře a angličtináře a právě němčináři se zúčastnili výletu do Vidně.

Studenti tento výlet uvítali především z důvodu, že si mohli vyzkoušet svou němčinu, spatřit vídeňské památky, ulít se z vyučovaní a vypadnout ze školy.

Výběr ze všech tříd A, B i C vyjel časně z rána autobusem přes Mikulov směr Vídeň. Nutno dodat, že se účastnilo i několik studentů, kteří se v hodinách němčiny naučili pouze dobrý den, nashledanou, nechápavě se usmívat a opisovat. Podle toho také vypadala komunikace s místním obyvatelstvem.

Z výběru komunikace bych uvedl, jak šel TAZ (Michal Slíva) kupovat zmrzlinu:

TAZ:  „Wieviel?“ řekl podivným přízvukem.

Prodavač: „Was?“

TAZ: „Wieviel“

Prodavač: „Was?“

Taz: „Kolik to stojí, ty pičo?!“

Prodavač: „Kopeček 3 šilinky,“ odpověděl prodavač o jehož původu už nebyl pochyb (stalo se).

Dalším nedorozuměním byl nákup zboží jednoho nejmenovaného studenta… Nevím co chtěl kupovat, ale již z dálky bylo patrno, že prodavačka neumí česky. Dál již nevím jak tento monolog pokračoval, ale asi nic moc protože prodavačka se dál nechápavě dívala, jak jehovista na zavřené dveře a krčila rameny. Úspěchem nedopadl ani nákup lístku do muzea, kde prodavačka až po delší chvíli pochopila že se jedná o cizince a ne o žádného ZTP…

Exkurze Vídní pokračovala i vzhlednutím kostela, jako by toho snad už nebylo dost v podání kněze Hromádky v hodinách filosofie. Jinak třeba dodat, že víc než pohodového učitele který si ve svých hodina vždy jen tak sám pro sebe zopakoval učivo, neboť si jeho výklad značil snad jen Pospíšil, Klimšová a dál už těžko typovat kdo ještě. Ale zpět k výletu...

Na otázku co se tu dá koupit za 5 šilinků, reagoval Taz slovy, že se dá zajít 5x na malou, což nebyla tak úplně pravda, neboť česká nátura se projevila také při návštěvě venkovní budky - toalety. Za 1 šiling ji postupně navštívilo několik studentů. „Ještě nás tu zavřou? Co řekneme až se nás zeptají proč si každý nezaplatí WC sám?“

„Wir sind aus der Tschechieschen Republic,“ reagoval Děda (Vláďa Pospíšil) tónem, který moc národní hrdosti neobsahoval a odešel si koupit do obchodu čokoládu. Tam také moc neoslnil. Naštěstí to byla samoobsluha, takže jen zaplatil, poděkoval nechápavým úsměvem a pohybem hlavy, snědl čokoládu a odešel…

Velmi aktivní byla Bára Janšová, která si všechno prohlížela, fotila, no prostě Řepišťaňka ve Vídní. Určitě by si i nenechala od náhodného Rakušáka podepsat památník, něco nakreslit, možná i šáhnout na prsa, kdyby u toho nebyli ostatní a kdyby nějaké měla.

Cesta zpět již probíhala ve známem pojetí, neboť mnozí byli znavení jak několika prohlídkami, tak aktivní učitelkou Průškovou, únavou ze slunečného počasí, i jinak.