· ZUBNÍ PROHLÍDKA

  Vedle mnoha nepříjemných školních akcí které škola zahrnuje, některé opravdu vynikají a právě do kategorie těch nepříjemných patřily bezesporu zubní prohlídky, které u některých hygieniků zdejší třídy vyvolávaly až neuvěřitelnou paniku a stres. Zvlášť Petra Urbancová mezi těmito jedinci vynikala. Ta měla vždy před prohlídkou všechny nemoci, bolesti hlavy, ...,  jen zuby měla v pořádku.

 Nejhorší bylo, že zubařka přišla jen tak bez ohlášení a s klidným úsměvem řekla: „Druhá bé? Fajn... Tak za deset minut u mě.“ A až s nepříjemným smíchem odešla.

  I letos o přestávce přišla zubařka ke dveřím třídy, rozrazila je, čímž jedné žákyni jdoucí kolem hned bezplatně vytrhla dva zuby a pozvala si je na devět k ní.

  Urbancová se snažila vymluvit na to, že dnes nemůže, že nemá umyté zuby.

„To bys ses mohla vymlouvat do nekonečna,“ odvětila lékařka a odešla. Ve třídě rázem nastal povyk.

„Já chci jít poslední,“ křičel kdosi, koho jsem v tu ránu nepoznal. „Já předposlední... Já před ním... Já v matice!“ přidávali se ostatní.

  Zdejší zubařský personál nebo odborněji řečeno kolektiv stomatologů čítající dva členy se nacházel v přízemí hned u šaten, které byly asi ne náhodou “uzamknuty“.

  Všichni dostali svou kartu a čekali až na ně dojde řada. První šel Pospíšil, který ještě u zubařky dojídal čokoládku. Toho si obvykle nechávala až nakonec, ale dnes chtěla mít to nejhorší za sebou brzo. Pak šel Ondryhal. „Tak otevři tu hubu přece, ať můžu ordinovat,“ řekla. Další šel Jánský. „Tak usměj se přece, ať můžu ...“ Pak Janšová, která začala předstírat bolesti břicha, a tak ji vytáhla i apendix. Potom do křesla usedl Tkačík, přičemž hned vyzkoušel jeho jízdu a hřeb celého poledne - Urbancová se taky dostavila. Z ordinace se ozývaly různé zvuky způsobené čísi nezpůsobilostí. K zaslechnutí byla i slova dohlasující se občanských práv, ale byly to spíš argumenty jedné ze zubařek.