● UČENÍ NA 1. ZŠ

Přesto, že škola "skleník" byla honosná, tříd v ní moc nebylo. To víte! Každý učitel chtěl mít svůj vlastní kabinet, kde by ho nikdo nehlídal a kde by se mohl nepozorovaně oddat svým mnohdy neetickým radovánkám. I z toho důvodu bylo místností málo.

A tak se stalo, že po naplnění všech čtyř ročníků muselo být vyučování přesunuto jinde. Jednalo se o 1. základní školu. Výuka probíhala důstojně nad tělocvičnou, kde byla vyhrazena jedna místnost. Z klasického vybavení tu byla nějaká prastará tabule a stůl jako katedra, což mělo jevit dojem, že se jedná o normální třídu. Onen stůl jen tak pro zábavu občas Marcel Bilčík s Vítem Ondryhalem přenesly z levé strany na pravou a naopak, takže některé učitelky z toho byly celkem zmatené. Třeba taková Lautnerová vypadala, že v danou chvíli pochybuje o své paměti i orientaci...

Výuka zde probíhala vždy ve středu poté, co skončila výuka třídy “A“ a nastoupilo odpolední vyučování třídy “B“. Jednalo se o hodiny češtiny, matematiky, dějepisu a německého jazyka. Škola nad tělocvičnou probudila v Šemovi sportovního ducha, neboť začal jezdit do školy ze Skalice na kole. Nutno říct, že toto vyučování nemělo valnou úroveň. Zajímavé byly hodiny matematiky s učitelkou Naděždou Kurowskou, která byla snad o dvě hodiny chytřejší než průměrný student, tak si to asi umíte představit. Toho dokonale využil Děda (Vladimír Pospíšil) a opravil si u ní snad pět písemek. V této sezóně se mu nějak nedařilo a tak "konil" jednu písemku za druhou. U Kurowské nějaká oprava nebyl žádný problém, protože ta se nechala ukecat ke všemu a přistoupila na ledacos. Ono to byla celkově nějaká podivná učitelka, již podle příjmení to vypadalo, že její předci byli arménská hospodyně a polský námořník a stejně tak i vypadala...

 Hodinu zde měla i Lautnerová, která opět řádila svými výroky, že se na to vykašle a půjde domů. Když ji to ostatní schválili s tím, ať tak učiní a už se nevrací, rozčílila se a hned se dala do zkoušení. V tomto okamžiku dokonce do takové, že byla všem bez jakýchkoli pochyb jasné, že se ji opět přemnožili piskomilové a zase má deprese. Po další hodině češtiny, během které Hrnčířová opět nestihla vyzkoušet pět lidí, odešla do svého kabinetu, který měla napůl s Lautnerovou a ještě napůl s Krulikovskou. Celá tato trojka byly učitelky češtiny, takže se v jejich kabinetě mluvilo nanejvýš plynule a spisovně. Navíc ještě Lautnerová při vyjímečných situacích promluvila slovy čerpajícími z historických análů, ke kterým bůhví jak přišla.

Naštěstí se jednalo pouze o čtyři hodiny, takže to uteklo poměrně rychle. Občas jsme zde potkali i místní osazenstvo základní školy, ale moc respektu jsme teda neměli... Najednou jsme byli poslání do různých prdelí i jinam nebo kdosi Šebestovi jen tak vypustil kolo...