● AUTOŠKOLA

Jak se stát řidičem? Tak toto přání si mohli studenti splnit prostřednictvím autoškol. Škola vyšla těmto studentům vstříc a zařídila jim výuku silničních předpisů a věcí s tím souvisejících přímo ve škole a to v pondělí v odpoledních hodinách. Kurz začal v březnu a závěrečné testy byly na programu v listopadu. Celá výuka začala ve třetím ročníku a skončila ve čtvrtém. Účastnila se ji víc než polovina třídy.

Přednášky vykonávala jakási žena a chlap. Chlap vždy přišel a řekl: „Lidské tělo, toť  šedesát procent samá voda, takže jak vidíte, není to nic moc.“ Upozorňujíc jak může být jízda nebezpečná. Žena je většinou učila první pomoc a tak. Jednou přišla s umělou pannou, že jim na ní ukáže, jak se provádí první pomoc – umělé dýchání. Byl vybrán Ondryhal, který při tom zažil svůj první sexuální zážitek. Doposud byl jeho největší zážitek jeho vlastní porod, ale ten se nepočítá, neboť se z tajných zdrojů se ví, že při něm omdlel. Pár studentů si na panně taky chtělo něco zkusit, ale protože s umělým dýcháním to nesouviselo, jejich prosby byly zamítnuty.

Výuka probíhala i na trenažéru. „Tak dneska zajdem na trenažér,“ řekl učitel.

„To můžeme klidně vynechat, před půl hodinou jsem hrál doma NEED FOR SPEED II,“ odvětil student. Trenažér byl opravdu reálny. Vedle toho, že se na něm dalo jet rovně, bylo možno odbočit i vpravo.

Jízdy samotné v autě škoda favorit byly zajímavější stejně jako nehody. Nevím, o kterou řidičku se jednalo, ale instruktor ji řekl, ať jede na ulici Hasičská a tam přibere další řidičku. Poté učitel dodal, ať zastaví u krajnice a ona řidička zastavila ve škarpě (stalo se jedné studentce, ale nebyla z třídy "B"). Naštěstí je otec řidičky pro kterou jeli, vytáhnul na cestu traktorem. A pak, že ženské patří za volant. Leda za ten na trenažéru!

Instruktor taky velmi často zvedal ruce říkajíc: „Bože můj!“ – „Zač mě trestáš!" – „Otoč to! Jedeme na parkoviště.“ – „Otoč to! Jedeme domů.“ – „Otoč to! Jedem do servisu!“ – „To bude dlouhá jízda.“ – „Co takhle použít blinkr.“ – „Když svítí červená, tak se nejede! Ale to jen tak propříště.“ – „Zkus jet více vpravo.“ – „To bylo o fous.“ – „Si myslíš, že ta převodovka je z gumy!“

Studenti většinou nebyli schopni reagovat, protože měli co dělat se sledováním provozu, natož něco poslouchat. Občas však i oni reagovali různými způsoby: „Nelep se mi na prdel nejsem tvoje stará!“ – „Ten šutr na cestě byl špatně osvětlenej!“ – „Toto auto je škoda zahodit!“ – „Brzda je to prostřední?“ – „Pane instruktor ticho! Nevidím na cestu!“

Jednou učitel zvolal na mostě u VSH (víceúčelové sportovní haly): „No tak slečno, zařadíme si dvojku ne? Co vy na to?“ V motoru to udělalo jenom tiché pětisekundové “Chrrrr“.

„A je tam!“

„To je, ale trojka.“

A nastal den závěrečných testů. První byla na řadě technická stránka auta, poté testy a jízdy. Zajímavou situaci zažila Králová. Ta jela kolem polikliniky směrem na trh po hlavní a odbočovala směrem k hornickému učilišti vlevo. Když ji za volantem spatřil protijedoucí řidič, v hrůze strnul, zastavil auto, zhasl motor, vytáhnul klíček ze zapalováni a čekal, co se bude dít a ještě ji dal radši přednost, přestože na hlavní byl on. Králová odbočila. Policista v autě namítnul, že to byla chyba, že kdyby do ní řidič narazil tak přesto, že ji dával přednost, by to byla její chyba. Řidičák nakonec udělala, stejně jako všichni ostatní.

Jeden student z třídy “A“ udělal řidičák zajímavým způsobem. Jeho první dvě jízdy trvaly tak dvacet vteřin. Vždycky nedal přednost na hlavní. Přikoupil si tedy jízdu. Když jel kolem nádraží, instruktor mu řekl, ať zastaví a přibere jeho známého, ze kterého se po skončení jízdy vyklubal přestrojený policista, který mu jízdu uznal, jako by byla součástí závěrečné zkoušky. No protekce se prostě nezapře!

Za čtrnáct dnů již všichni držely své řidičáky v ruce. Všichni na auto a motorku, jejíž omezeni do 50 ccm bylo napsáno na zadní stráně řidičáku. Až na Ondryhala, kterému to tam napsat zapomněli a tak má řidičák na motorku bez omezení.

No závěrem musím napsat, že silnice opět nebudou bezpečnější. Jak jsem sledoval jízdy některých, dnes již řidičů, není radno vycházet na ulic a na přechod vstupovat i na zelenou. Já být policistou, tak za chvíli by byli bez řidičáku všichni a zas by se jezdilo na koních. Na druhé straně by plno lidí ušetřilo. Všichni přece víte, jak auto leze do peněz. To máte pořád různé STK, generálky motoru, výměnu pneumatik, nový lak, nemluvě o cenách benzínu. U koně je to cenově příznivější. Generálka u koně zahrnuje tak maximálně výměnu podkovy a učesat. Nemluvě o tom, že kůň jede na všude přítomné seno.

A nyní ukázka nejproblematičtějších testů:

        1.    Co uděláte, když na Vás policista mává placáčkou?

a)             Nic . Stopaře neberu.

b)            Zkusím jeho obratnost

c)             Šlápnu na brzdu a divím se, že to zase nebrzdí

        2.     Jedete po silnici a vidíte na přechodu zraněného chodce.

a)             Zraněného? Tak to nezastavím, abych se nenakazil nějakou pohlavní nemocí.

b)            Přibrzdím a dotlačím zraněného na kliniku.

c)             Zastavím na přechodu a podám mu lékárničku

3.     Co uděláte, když Vám při jízdě zatáčkou upadnou přední kola.

a)     Katapultu ji se

b)     Zkusím to opravit

c)     Řídím zadníma