● DEN PRVNÍ

  4. září 1995

Po dvouměsíčních prázdninách jako by se zem slehla. Na řadu přišlo desetiměsíční školní trápení.

Jediným pozitivem tohoto dne bylo, když se jedna skupina dozvěděla, že jejich němčinářka Průšková odešla ze školy. Odešla na konkurenční střední školu obchodní akademie za lepším. Byly tam asi lepší podmínky pro výuku, lepší finanční ohodnocení, lepší ředitel, chápavější studenti, lepší jídelníček. Údajně měla přijít nějaká mladá nezkušená učitelka, ale nikdo to nechtěl zakřiknout, protože nikdo nevěděl co se z toho vyklube. Velkou radost z odchodu Průškové měl Řeha, který sotvaže prošel minulým ročníkem. „Řeho s vámi je to špatné, vy by jste měl odjet do Německa a tam se přiučit jazyka,“ říkala Průšková. Řeha tak učinil. Rodiče ho poslali do Německa k jeho příteli Hanzovi, aby zde něco pochytil, ovšem jediné co se za dobu jeho pobytu stalo, bylo to, že se Hanz naučil dokonale česky.

Letos nechyběl nikdo, sešli se všichni. V davu vyčnívala Lukešová a její nový vlnitý účes. Připadalo to trochu, jako by ji česal vítr, ale slušel ji. Kdosi dokonce řekl, že vypadá, jako by se ji do vlasů schoval netopýr prchající před ranním svitem.

Ani letošní první den neprobíhal bůhví jak dlouho. Nepřišel ani Adamus, který údajně, jak jim řekl Konečný, dělal pořádek s knihami ve sklepě. Kdo ví v jakém sklepě ovšem byl.