· EXKURZE PLANETÁRIA

  Tuším, že to byla Hůlová, která se rozhodla riskovat čísi majetek za několik milionů korun, když řekla, že se pojede vzhlédnout hvězdnou oblohu do nedaleké Ostravy - Poruby. Všichni souhlasili, složili jsme se asi po dvacet korun a ráno vyjeli. Hůlová s Rudzkou nás vedly neomylně. „Tak k planetáriu!“ zvolala Hůlová k řidiči.

„Ano!“ odpověděl, jako by otázce porozuměl, ale byl to asi Maďar nebo co, protože nás dovezl k hvězdárně. Nikdo neprotestoval. Zrovna probíhala jiná přednáška, a tak jsme čekali dole v suterénu. Tyto chvíle si většina zpříjemňovala prohlížením zdejších nástěnek, kterých tu bylo až hanba. Asi za dvacet minut vyšel zarostlý muž  a řekl: „Tak teda pojďte...“ Ten tón se nám ale vůbec nelíbil...

  „Vypadá, jak kdyby přišel z Marsu,“ řekl Taz, což u mnohých vyvolalo smích (stalo se).

 „Spíš jak by se mu něco stalo," dodal Marcel Bilčík, ale tato hláška již zůstalo ve stínu Marsu... (Aby taky ne)

  Všichni usedli na pohodlné židle a ti co neusnuli zvedly hlavy. Na obrovském plátně se začali objevovat hvězdičky, planety, souhvězdí, hvězdokupy a působilo to až fascinujícím dojmem. - Na mnohých studentech to zanechalo zajímavé následky. Například: Magda Dordová se začala smát, Marcel se přestal smát a Vláďa Řeha se začal na tři dny učit  - bohužel to byly jen dočasné účinky...

  Po přednášce vzbudili Honzu Šponera, sešli jsme po schodech dolů a vydali se k autobusu. Už, už jsme chtěli odjet, když tu do autobusu vlítl bez ohlášení onen muž z hvězdárny. „Kde je sakra ten teleskop!“ zaječel. Začalo se prohledávat, ale nenašlo se nic, jenom Marcel měl za týden pěkný referát s detailními záběry Halle - Bobovy komety, která si to zrovna jela skrz naši Sluneční soustavu. O které jsme se mimochodem stejně dozvěděli.