●
HODINA PSYCHOLOGIE
„Ticho!“ zvolala učitelka Tkáčová učící psychologii, když vstoupila do třídy. Již na první pohled bylo jasné, že bude zas dotěrná jak jehovista s vizí v hlavě a s brožurou v ruce...
„Dnes
se budu ptát na vaše oblíbené věci, ať vás poznám trochu lépe,“ řekla.
Až na čtrnáct lidí všichni souhlasili.
„Jaká
je vaše oblíbená barva?“ Všichni odpověděli. Učitelka poděkovala a asi
dvěma studentům hned změřila IQ.
„Jaké
je vaše oblíbené jméno?“ pokračovala. Opět se všichni přiznali.
„Jaké
je vaše oblíbené číslo?“ pokračovala. Všichni byli ochotni odpovědět
až na Alexandru Černákovou u níž se slovo panenství užívá jen v pohádce
O malých kůzlátkách nebo O perníkové chaloupce a i to jen do chvíle než
Jeníček vnikne do chaloupky Ježibaby.
„Já
vím!“ vykřikl ze sebe Pospíšil čekající snad aplaus nebo co?
„Tak
tedy! Jaké je tvé oblíbené číslo?“
„Čtverky!“
Okamžitě reagoval a začal všem ukazovat, co viděl na NOVĚ v sobotu v deset.
Poté se k němu přidal Žák a rázem z toho bylo představení.
I závěry učitelky Tkáčové byly obdivuhodné. Poté co ji Šebesta jednou řekl, že má rád zeměpis ihned vyvodila a reagovala slovy: „Vy rád cestujete!" Student Šebesta se neodvážil odporovat jejím neomylným představám, které jen ona nazývala dogmatem. Také její trefné otázky, které snad pochopila jen ona a psycholog pacient, byly úžasné. Mnohdy se jevila jako ideální objekt a motivace psychiatra. Někdy v hodině náhodně vybrala dva studenty a po otázkách typu: "Cítíte se již dospělým? Myslíte si, že máte hodně sebevědomí?" A podobně. Po asi pětiminutovém výslechu dokázala okamžitě rozdělit člověka na extroverta a druhého na introverta. Jak to bylo ve skutečnosti ji ovšem nezajímalo. Extroverta poté vychválila až do nebe, zatímco introvertovi doporučila, aby se nad sebou zamyslel. Za introverta byl jednou neomylně pasován i Honza Šponer, což dodnes, pokud si na to ještě pamatuje, bere opravdu vážně. Celé toto její galapředstavení jen potvrzuje onu známou odpověď na otázku: "Kdo je to učitel?" "Učitel je někdo, kdo se neuplatnil v praxi!" Čímž jsem dokonale zahrnul učitelku Tkáčovou, aniž bych použil slovo introvert či extrovert.
„Pozor!Pozor!
ozvalo se v rozhlase. „Organizační hlášení. Kdo nebude přezut,
dostane třídní “důtku“!“ Pak to ještě čtyřikrát zopakovali a hlášení
skončilo. Pavel Jánský se lekl a odešel se do šatny přesvědčit
jestli tak učinil.
„O
čem se vám dnes zdálo?“ neodbytně se ptala dál učitelka Tkáčova.
Nejhezčí sen měla (podle sebe) Šárka Klimšová. Zdálo se jí, že
ji v lese přepadl slepý zbloudilý důchodce. Víc toho neřekla. Sbalila
si penál, tužky, batoh a za dva dny jim poslala pohled z Beskyd.
Vzadu
zatím Tkáč začal ukazovat ostatním, co dělal v noci. Potom
usnul, zatímco Urbancová s Lapišovou omdlely.
Protože
se jednalo o předposlední hodinu, třída se začala vyprazdňovat. Najednou
se ve třídě objevil ředitel Konečný a všem zopakoval, co dnes bylo
v hlášení. Poté prchl.
Velmi
populární postavou ve třídě byl Roman Mohyla. Nosil do třídy
Playboye. Ještě dnes když si na to vzpomene ho z toho bolí ruka. Od otáčení
stránek. Tento, kdyby jen osahaný časopis, byl oblíbený nejen u chlapců. I
Jánský se rád podíval.