ÚRYVEK Z NĚJAKÉHO DNE

  Je vcelku zbytečné popisovat každý den zvlášť, protože začátky vyučování probíhaly velmi podobně ne-li dokonce stejně.

 Jinak tomu nebylo ani dnes.

  Hodina začala chvíli po příchodu vyučujícího. Dnes se měla psát písemka, tak jich bylo ještě míň než obvykle. Již nevím z čeho se psalo ani v čem, ale pamatuji si, že prvním kdo po ni přišel byl Štěpán, kterému ujel autobus. Potom se dostavil Pepa Žák, Mohyla Roman, Somálec Vladimír a Honza Šponer, který musel opět přespat u tety v Ostravě. Chvíli po nich přišla i Andrea Lukešová. Jako vždy překrásně učesaná, krásně oblečená a kdo ví co ještě. Nevím čím byla navoněna, ale já cítil testosteron.

  Hodina skončila a následovala fyzika.

  Někteří ještě dospávali prohýřenou noc v Ostravě.

"K tabuli půjde - Honza Šponer!" zvolala učitelka Hůlová, na což Honza vyskočil, pak se probudil, pozdravil "čest práci" a odešel si snad pro noty v domnění, že je na hodině harfy. Nebo aspoň mi připadalo, že slyším starou písničku z níž poslední slova zněla: „…. příště?“ Pospíšil, který se zrovna díval z okna a hodnotil dnešní povětrnostní situaci, situaci zachránil a nechal se vyzkoušet podruhé.

Další hodina češtiny pokračovala ve svižném tempu. Popsat bych ji popsal asi takto:  

  Dál ono zkoušení popisovat ani nemá cenu. Vypadalo to jak monolog Hrnčířové na ono téma .

  Následovala Biologie o které vám moc nepovím, protože Adamus na mě na začátku dýchnul a zbytek hodiny jsem střízlivěl.