● ZKOUŠENÍ

Tak zkoušení ve třídě bylo opravdu excelentní a to jak díky pedagogům tak i studentům.

Kupříkladu češtinářka Hrnčířová přesto, že chtěla v každé hodině vyzkoušet tak pět šest lidí, snad za celé čtyři roky nevyzkoušela nikoho.

Zajímavé bylo i chování studentů. Například Míša Křivková při zkoušení vstála vzpřímeně, levou rukou si držela pravou v loktu a pravou mávala jako by si měřila tep. Naproti tomu Roman Mohyla, aniž by si to uvědomoval, stát na jedné noze. Jarka Kročková si hrála se svými dlouhými vlasy. Klimšová po otázce vždy pozvedla rukou své brýle, přesně tak jak to dělá Lorenzo Lamaz v seriálu:Odpadlík, když sedá na motorku a započala výklad. Vláďa Pospíšil začal dělat “grymasy“ a poté se pustil do zmateného projevu. To Andrea Pristašová během zkoušení prováděla zajímavé pohyby rukama k tělu a od těla, což připadalo, že vědomosti ze sebe hází. Naproti tomu všemu Somálec snad za celý gympl nebyl zkoušen u tabule. Většinou se již v lavici přiznal, že mu včera do učení něco “vlítlo“. Magda Dordová po zaslechnutí svého jména v souvislosti se zkoušením jenom zvolala: „Ááách !“ A přistoupila k tabuli.

Učitelka Lautnerová zkoušela pomocí třídní knihy. Náhodně ji otevřela a kdo byl na oné stránce byl v “hajzlu“.

Učitelka Naděžda Kurowská, matikářka, nosila do třídy kostky. Dvakrát jimi hodila. První hod byla řada, druhý hod lavice. Poté musel dotyčný ukázat svůj domácí úkol. Kdo neměl – za pět, kdo měl – tak nic. Naštěstí ve třídě “B“ dělali domácí úkoly Šárka Klimšová a Beran, takže všichni měli, tudíž Kurowskou dokázali uspokojit jak po stránce disciplíny tak po stránce numerické. Někdy jsem z ní měl pocit, že žádné jiné uspokojení v životě  nezažila!

To Adamus celý rok nezkoušel vůbec a ono manko se vždy snažil dohnat vyzkoušení všech lidí v poslední hodině. Jako třídní učitel byl celkem schovívavý a nikomu nikdy nepřihoršil. Bál se asi toho, že by s ním pak studenti přestali chodit na pivo.

Protikladem Adamuse byl bezesporu Pitucha. Ten uzavíral známky již v září a únoru. Vypadalo to asi tak – všichni za jedna. Pavel Jánský, Řeha, Víťa Ondryhal za dvě. Všichni byli spokojeni! Dívky to u Šrubařové neboli Šrubajdy jak jí říkaly, měly horší. Ta opravdu počítala průměr a dokonce snad i zavedla kreditový systém vycházející z obtížnosti jednotlivých klasifikovaných cviků. Nejedna dívku tím přivedla k pláči, nejedno chlapce k smíchu. Asi ji funkce odborné poradkyně lezla na hlavu ještě víc než na Konečného funkce ředitele.

Jedno z nejhorších uzavírání známek se zažívalo u neúplatné Dvořákové. Tu si člověk nenaklonil ani švestičkami z vlastní zahrádky. Ba co hůř! Někdy nepomohly ani vědomosti. Někdy ani hned neřekla, co dotyčný dostal. „Uvidíš!“ anebo ,„Pak se podíváš!“ říkala, upozorňujíc, že je vše zapsáno v třídní knize. Student pak byl ve stresu až do konce hodiny. No hrůza! Na hranici s ní! A tím nemyslím hranici mezistátní.

Fyzikářka Hůlová byla měkká. Tím nemyslím proporce jejího těla, ale její zkoušení. Ke studentů byla kamarádská. No asi se cítila mladší než jak vypadala!

Vedle zkoušení a zkoušejících jsou zajímavé i výmluvy nepřipravených. Je jich mnoho, ale napíši zde jednu, kterou jsem taky zažil. Jeden nepřipravený student řekl asi toto: „Nemohl jsem se včera připravit, protože jsem byl v depresi z té pětky za minulou nepřipravenost.“ A to jsem teď nemyslel Vláďu Řehu - ten už z pětek deprese dávno neměl...