LABORATOŘE

 

Tyto hodiny probíhaly ve speciálních laboratořích. Celé se ovšem dají označit za zbytečné, neboť se v nich dala změřit maximálně tak délka pravítka. A i ta jen s určitou přesností!

Laboratorní práce probíhaly v třech předmětech a to: ve fyzice, chemii a biologii.

Na začátku každý dostal papír, ze kterého se dozvěděl název práce, potřebné pomůcky, celý postup a závěr. Studenti si to opsaly, takže doma už nebylo co dělat.

 

LABORATOŘE CHEMIE

 

Tak v těch byla celkem dobrá sranda. Vedle různých kapáků, pipet, biret, pinzet, váh, zkumavek se tu dalo “lecos“ rozbít. Zvláště zkušení “antilaboranti“ byli Bilčík, Pospíšil, Slíva, Řeha. Špatná nebyla ani Urbancová, jejíž největší problém byl najít pracoviště. Zato kazisvěti Bilčík a Pospíšil dělali divy. Co si pamatuji, tak jednou začalo ve třídě něco doutnat a páchnout. To se jim podařilo, že při zahřívání zkumavky s neznámým obsahem, onu zkumavku upli do gumového stojanu a dali nad hořák. Spotřeba zkumavek taky nebyla špatná, ovšem zaostávala za spotřebou lakmusových papírku, které se jim jednou, jak jinak než nedopatřením, vysypaly do umývadla.

Jinak měli studenti tyto laboratoře rádi.

Celé to vedla učitelka Dvořáková, která někdy vypadala, že se v mládí dost zabývala různými nebezpečnými pokusy, které neměla plně pod svou kontrolou.  

 

(Laboratoře chemie. Na obrázku je patrný jeden stůl. Za fotografem se poté ještě nachází dva podobné stoly, různé lahve, pícka, plno blbostí a učitelka Dvořáková.)

 

LABORATOŘE FYZIKY

 

Ty vedla učitelka Hůlová a asi se v nich nic zajímavého nedělo, neboť  si nepamatuji, že by v nich studenti bývali něco zničili. Maximálně nějaká pojistka a jednou ji při práci zabývající se kmitáním natáhli pružinu až k nepoužití. Dá se říct, že ji natáhly až do původního rovného stavu. Hůlová to nesla statečně – nebyla to asi její oblíbená pomůcka.

 

LABORATOŘE BIOLOGIE

 

Jednalo se asi o nejzajímavější laboratorní práce, které vedl Adamus. Dělaly se různé věci, ovšem nade všechny vyniklo a největší událostí bylo pitvání žížaly. Žížalu si musel každý ulovit a přinést sám, což svědčí taky o tom, že škola byla ve finanční tísni asi. Prostě na pomůcky včetně žížal potřebné finance nebyly.

Jako největší ochránce žížal a zvěře samotné se ukázala být Urbancová, která se odmítala kroužkovce dotknout natož do něj říznout. A na protest opustila v mdlobách laboratoř! To jedna nejmenovaná studentka na nic nečekala a jednu ze svých žížal chtěla začít pitvat již o hodinu dřív v matice.To ovšem nepřipustila matikářka Dvořákova s tím, že hračky do školy nepatří.

Při pohledu na Janšovou kdosi navrhl, že ušetří žížalu a řízne do Janšové. Adamus to striktně zamítnul s tím, že savce budou brát až později. Stejná osoba poté přikývla, že mu sice saje nervy dlouho, ale ještě tedy posečká. Janšová poté chtěla cosi říct, ale jako vždy začala koktat a tak ji nikdo neposlouchal. Slíva se mezitím říznul do prstu. Řeha ještě na horší místo.

Další laboratorní práce již nebyly moc zajímavé, ale účastnili se jich všichni včetně Urbancové.