· VÝŠLAP NA LYSOU HORU

  Součástí školy je i mnoho exkurzí a proto se vydali do Beskyd za účelem prohlédnutí meteorologické stanice  a sledování smogu.

  Už nevím v kolik se vyjelo, ale asi pozdě, protože přišel i Víťa Ondryhal.

  Dozor čítající tuším tři odvážlivce z řad pedagogů v čele s Pavlou Rudzkou je vedl k cíli neomylně. Původně je měla vést Šárka Rucká, ale ta nenajde ani svou podprsenku - což je vlastně špatný příklad. Cesta pokračovala po cestě a později po stezce, kde málem přišli o několik studentů, protože pár holek a dlouhovlasý Štěpán si zapomněli sportovní obuv a nechtěli si zničit lodičky. „To na mne neplatí,“ zvolala Rudzká a hnala je stezkou.

  Cesta ubíhala v ne nejrychlejším tempu. Největší problém  jim dělal boční vítr a zdejší antihmyzové nádoby, jejichž feromony zaměstnaly asi 40 % dívek  (viz Graf. feromony útočí).

  Během výpravy se dozvěděl starou pověst z Beskyd, ale nezjistili jestli je pravdivá, proto vám ji nabízím, aby jste si udělali vlastní názor:“Při nedávném výšlapu jiné střední školy jakási žákyně neudržela rovnováhu a spadla ze svahu. Našli ji tam zdejší ochránci svišťů - jacísi “svišťpeace“ a začali ji mučit v domnění, že je to zamaskovaný lovec. Dívka neváhala a při první šanci utekla na druhou stranu, kde si ji zas lovci spletli se svištěm a rázem byla pronásledována oběmi organizacemi a hon byl zaměřen na ni. Prchala! Vše se pak vysvětlilo u krmelce v Jeseníkách. Těžko říct.“ (Ve skutečnosti jsem si tuto stupidní historku vymyslel, aby tato kapitola měla aspoň 3 stránky. Tak nad tím moc neuvažujte!)

    Asi po necelých dvou hodinách byli skoro všichni nahoře a čekalo se jen na Hůlovou a Adamuse, až taky najdou tu správnou cestu. Rudzká šla zatím zjistit, za jak dlouho bude exkurze stanice možná. Po chvíli se vrátila. „Za půl hodiny můžeme jít, ale protože nás je mnoho, budete se muset rozdělit asi na dvě skupinky. Zatím tu tedy počkejte!“ Při pohledu na zdejší hospůdku nikdo čekání neodmítl a po půl hodině už bylo nějaké rozdělování zcela zbytečné.

„Tak nejdřív půjdou chlapci a poté děvčata!“ řekla Rudzká. Po těchto slovech se jedinci mužského pohlaví zvedli a vydali se ke stanici. Zvedl se i Jánský. „Pavle nikam! Řeklo se bez bab, tak bez bab!“ podotkl Pospíšil. To neunesla Rudzká a začala se smát. Teda myslím, že se tomu dalo říct smích, i když to v první fázi vypadalo, že bude rodit vrchem.

Do stanice dorazilo asi dvacet studentů. Nudnou přednášku přestáli.

Po cestě zpět se nestalo skoro nic, co by stálo za zmínku  - jenom někdo hodil ze srázu šutr, balvan, plechovku od piva a Tkačíka. Asi po pěti minutách sešlapu ho, Adamuse a Hůlovou našli. Pokračovali k nádraží. Za chvíli přijel vlak a jelo se zpět. Na nádraží ve Frýdku pak byl rozhod, ale šlo spíš o hromadné přemístění do Arnošta.