● STUŽKOVÁK aneb PAŘBA NA PRAŠIVÉ

14. listopad 1996 (pátek-sobota)

Odjezd na "stužkovák" se konal v pátek po vyučování. Místo konání nebylo nikde jinde než na nedalekém kopci Prašivá. Asi tří patrová chata byla k dispozici. V prvním patře se nacházeli dvě jídelní místnosti. Jedna byla uzavřena pro třídu"B", druhá poté volně přístupná pro ostatní návštěvníky, kterou zabrali nějací turisté, respektive jakýsi klub skautů. Ve druhém patře pak bylo několik místností určených ke spáni a jak se ukázalo, pít se na nich dalo taky. Chlastat taktéž.

Někteří studenti se na chatu vydali ihned po vyučování autobusy, někteří byli přivezeni rodiči, pár jich dopravil Vorvaň (Roman Mohyla) rodinným autem. Ten také přivezl několik učitelů, kteří byly pozváni a neodmítli.

Nechyběl samozřejmě třídní učitel Adamus. Dorazil i zdejší angličtinář Robetr, ...

Na večírek bylo v první fázi vybráno několik peněz na jídlo, pití, nocleh. Toho ze ujala finanční referentka třídy Lenka Králová již někdy v říjnu. 

Za sesbírané peníze se koupila i hromada pití, která ovšem zůstala v aute Romana, protože zdejší číšník nechtěl dovolit, aby se pili vlastní nápoje. Proto se začalo nenápadně pití po jednotlivých láhvích pašovat do jídelny... 

Na samotném večírku snad nechyběl nikdo. Čas si udělal i Víťa Ondryhal. Přišla i Katka Foldynová, která byla k nepoznání. Na hlavě se ji totiž objevilo něco, co bylo do té doby k vidění pouze u Marge Simsnové. Její zrzavý účes byl asi třicetpět centimetrů vysoký, nahoře pak podivným způsobem ukončený. Zprvu to jevilo dojem že se ji ve vlasech uhnízdila volavka nebo rejsek medový. Nevylučuji ani kukačku.

Samotný večírek byl započat přípitkem. Mnozí studenti už započali "stužkovák" dříve a tak byli paradoxně připití již u přípitku. Poté se konala večeře a následovalo pasování v podání třídního učitele Adamuse. Ten oblečen do starobylého šatu s šavlí v ruce přiložil každému pokleknuvšímu studentovi šavli na rameno a tím byl dotyčný pasován. Ráno se poté kupodivu našlo v chatě i kolem ní víc než jen ta jedna "šavle". Především díky Tazovi (Michal Slíva), ale o tom až později.

Ani zde samozřejmě nechyběly projevy pozvaných učitelů. Většinou nám přáli hodně štěstí jak k maturitě tak i do života. K projevu se přidal i anglický učitel Robert, kterému ovšem jen málokdo porozuměl. Poté ještě česky dodal:"Česky tu umím nejhůř, ale v angličtině tu jsem nejlepší." Studenti se zasmáli a dali mu ještě napít.

Ani na zdejší akci si studenti Špony (Honza Šponer), Beran (Dan Tkáč), Šema (Šebesta Radim), Štětka (Kamil Štěpán), ... neodpustili zahrát scénku od Cimmermana. Největší aplaus zajistil Špony, kterému se po Šemově rozkazu:"Do lyží zápřah, stoosmdesát stupňů vzad - raz, dva!"  do sebe zaklížili lyže a zvolal:"Já to můžu mrdat!"

Po scénce již byla spuštěna hudba na přinesené HI-FI. Pár jedinců vyšlo ven, kde učili Roberta jak se řekne česky houpačka, na které zrovna skotačili mladí skauti. Poté pořád jen opakoval:"Houuupacka" a neustále ukazoval na dotyčný předmět. Pár studentů určitě proklelo houpačku, Roberta i toho kdo ho to naučil.

Aktivním členem pijatiky byl i Pepa, který pil svou vlastní becherovku a co mu nalili ostatní.

Učitelé odjeli a začala volná zábava. Pití se velmi aktivně účasnil i Radek Tkačík, který snad každému zopakoval větu: "Mamka mi doma říkala, že nemám moc pít!" Evidentně neposlechl.

Po ranním probuzení byl velmi překvapen Taz (Michal Slíva), když zjistil, že sic mu bylo velmi blbě, vůbec neblil. Neviděl totiž kolem sebe žádnou "šavli". Přesněji řečeno, ji neviděl do té doby, než otevřel svůj kufr, ve kterém si přinesl oblek. Po otevření s ním hned skočil do sprchy, protože jen ta mohla ještě něco zachránit...

Také se tu odehrálo nezapomenutelné vzplanutí mezi Pepou Žákem a Martinou Vavříkovou, které dnes už přerostlo v manželství, takže i tento případ ukazuje na skutečnost, že se pilo víc než se mělo, a že není radno zapíjet becherovku rumem...

Domů se jelo, jak se dalo. Někteří jeli autobusem, někteří neví a některé si "odvezli" rodiče.

PS: Já jel asi autobusem...